Proč jsem vegan? - 1. část, zvířata
„A proč jsi jako vegan?"
Otázka, kterou slýchám téměř denně. A nevadí mi, protože si myslím, že je důležité, aby lidé věděli to, co vím já. To, co mi ukázali jiní vegani, o kterých jsem si taky myslela, že jsou blázni. |
Před veganstvím jsem byla téměř rok vegetarián a hlavním impulzem k vyřazení masa ze svého jídelníčku bylo uvědomění si několika věcí.
Mám doma kocoura a toho mám ráda nadevše, i když mu jen šlápnu na ocas tak se mu pak omlouvám a drbu ho za uchem, dokud neuznám svou chybu za odpuštěnou. A o necelou hodinu později mám na talíři mrtvého králíka a vůbec mi to nepřijde zvláštní. Jaký je vlastně rozdíl mezi tím králíkem na talíři a kocourem na gauči? Proč jedny milujeme a druhé zabíjíme? Vždyť i králíčka od kamarádky jsem drbala stejně jako mého kocoura. Pokud jsme tedy schopni je milovat stejně, neměli bychom být schopni s nimi i stejně zacházet? Představa, že bych dostala naservírovaného kocoura, nejlépe toho vlastního, mi zvedá žaludek.
A byla bych vůbec schopna zabít to zvíře, které mám na oběd? Jak bych se asi cítila, kdybych musela vzít králíka za uši a podříznout mu krk? Člověk, který by toto udělal by byl pravděpodobně označen za bezcitného (přinejmenším, toto chování může být považováno až za psychopatické), dítě by bylo posláno do polepšovny nebo k psychologovi. Ale když platíme ostatním, aby tu špinavou práci udělali za nás, je to nějakým způsobem akceptovatelné?
Já se ptám proč? Proč zabíjíme nevinná zvířata čistě pro naše potěšení? A byli bychom jim vůbec schopni ublížit vlastní rukou?
